Analýza psaní příběhů a jiných literárních útvarů týkajících se Manawydanu
V níže uvedených řádcích bych nerad někomu radil, jak má psát, neboť každý máme svůj osobitý styl a já bych si nedovolil jej měnit. O co tedy půjde tam dole? Spíše o vypíchnutí některých věcí, které je nutné si uvědomit.
1. Co chci napsat?
Tuto otázku za vás ve většině případů bude řešit zadavatel úkolu (pokud dožiji, tak to budu většinou já). Nicméně jedna věc je poslechnout si, co se po mně chce, a ta druhá uvědomit si to. Pokud dostanete zadán úkol, pokuste se udělat si v hlavě jasný názor na to, co máte psát. Nikdy se nepouštějte do psaní, máte-li sebemenší pochybnosti o formě či obsahu. Pokud vám není něco jasné nebo pokud zadavatel na něco zapomněl, nebojte se zeptat, od toho tady je.
2. Pro jaký účel je moje dílo určeno?
Neméně důležitá otázka. Možností je hned několik. Vy o nich musíte mít jasno dříve, než se pustíte do psaní, abyste jim mohli uzpůsobit strukturu textu. Buď může být text určen pro web, což se pak nemusíte bát zabíhat do detailů a s příběhem se skutečně pomazlit a pohrát si s ním. Stejně tak s jeho vizuální stránkou. Pokud se to k článku hodí, mohou být použity i nějaké obrázky (v tom případě ale musí být uveden i původ obrázků). Na druhou stranu, děláte-li příběh, který se má objevit jen a pouze ve hře, mějte na paměti, zda-li bude celý příběh uveden najednou, nebo se bude objevovat postupně. Pak musíte pamatovat na kapitoly, které by měly vypadat alespoň trochu života schopně (nebude to text, který je v polovině násilně přestřižen).
3. Kdo příběh vypráví nebo píše?
Toto je bohužel často opomíjený prvek. Píšete-li povídku, novelu, příběh, které nemají jakoukoliv návaznost na hru, můžete tento bod přeskočit, jenomže ejhle, všechny naše příběhy jsou na jednu hru navázány. Jak se tedy bude tato forma lišit? Předně je důležité mít na paměti, že příběh někdo musel stvořit. Ten někdo (ve skutečnosti vy) je postavou ze světa Manawydanu. Nabízí se tedy forma deníků, zápisků, listin. V takovýchto věcech je vhodné použití ich-formy. Naopak zápisy v kronice by měly být maximálně stručné a věcné, pokud možno bez emocí. Žádný kronikář nebyl spisovatel románů, zapisoval stručně významné události, které se udály. Poslední formou je klasické použití er-formy. V takovémto případě se jedná nejspíše o dílo barda nebo trubadúra. Tyto díla by naopak měly překypovat emocemi a zveličováním. Příběh by měl být místy přehnaný a nemusel by odpovídat skutečnosti. Bardovi nejde o vylíčení pravdy, ale o vzbuzení emocionální stránky. Příběhy z pera bardova tedy mohou být skutečně jen příběhy, které se nebudou k ničemu vztahovat. Co z předchozích řádků plyne? Píšete-li vše jako klasický příběh a necháte-li všechny aktéry umřít na dně kobky, uvědomte si, kdo se o příběhu dozvěděl. V takovémto případě se zcela určitě jedná o barda, který si vymyslel nějakou báchorku, aby pobavil lidi v hospodě a vydělal si na další korbel piva. Pokud však necháte v kobce alespoň jednoho na živu a on se dopraví do civilizace, může příběh vykládat autenticky. Na takovýto příběh je pak nahlíženo, jako by se ve světě Manawydanu skutečně odehrál.
4. Napsal jsem příběh, co dál?
Poslední otázka. Odpověď na ni je nasnadě. Uložit vše do mantisu a dát o tom vědět na fóru, ale skutečnost není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Prosím všechny, kteří něco napíší, aby si dokument uložili a po 24 hodinách se k němu vrátili a přečetli si ho po sobě. Nikdo nejsme neomylní, takže třeba sami najdete některé hrubky, stylistické nedostatky nebo překlepy. Jestliže si uděláte tuto malou osobní korekturu a příběh shledáte uspokojivým, nastává poslední fáze. Dokument uložíte do mantisu. Na fóru v sekci „GM – Questy a příběhy“ založíte topic, který ponese jméno vašeho příběhu. V něm uvedete odkaz na příběh, případně své poznámky k němu. Tímto vaše práce skončila a můžete se přihlásit o nový úkol.