Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdeněk Svěrák - Povídky

31. 8. 2009

Zdeněk Svěrák je známý především jako dramatik, scénárista a textař. Ve svých dvaasedmdesáti letech se zhostil nové role – role spisovatele. Už dříve vydalo nakladatelství Fragment Svěrákovu knihu Vratné lahve, která vznikla po úspěchu stejnojmenného filmu. Nyní vychází ve stejném nakladatelství jeho opravdový literární debut, kniha s lakonickým názvem Povídky.

„Povídka je záhon, román je pole. Vždycky jsem věděl, že pole neobdělám, ale práce na záhoncích mě lákala,“ píše Zdeněk Svěrák na zadní straně své první knihy a zároveň přiznává, že si vydáním Povídek plní klukovský sen ze střední školy. V jednom z rozhovorů se Svěrák přiznal, že povídky píše už dlouhá léta a leží mu v šuplíku. Přesto nová kniha není pouze jakýmsi výborem jeho starých prací. Z celkového počtu deseti povídek jsou jen dvě z období 60. let. Ostatní vznikaly mezi roky 2003 a 2007. Psal je tedy už jako uznávaný autor filmových scénářů a divadelních her.

Hrdinové jednotlivých povídek jsou podobní těm, kteří se objevují i ve Svěrákových scénářích – lidé nepříliš úspěšní, někdy naivní a možná i trochu trapní, přesto svým způsobem sympatičtí. I samotné problémy, které hrdinové řeší, mohou být povědomé. Přesto se nedá říct, že by Svěrák jen opakoval schémata, která se mu osvědčila při psaní filmových scénářů.

Zdeněk Svěrák v povídkách vše podřizuje pointě, kterou možná až moc pravidelně ctí v poslední větě. Motivy jednotlivých povídek nejsou zrovna ukázkou literární originality a některé působí až jako klišé, přesto jim Svěrák dokáže vtisknout osobitý punc zejména svým přístupem k nim. Asi nejvíce je to cítit hned u první povídky Horká neděle. Její hlavní hrdina Vojtěch Puklica je řidič dodávky, který má slabost pro ženy. Když mu tedy jednoho nedělního rána manželka oznámí, že má na poště soudní obsílku z Kladna, je mu okamžitě jasné, co v ní stojí. Myšlenka na placení alimentů ve Vojtěchovi po celý den pomalu hlodá. Utajení něčeho takového před ženou není možné, a tak je Vojtěch postaven před rozhodnutí, kdy a jak se ženě přizná. Nakonec po několika pivech a slivovici večer manželce vše řekne. Co se dozví druhý den na poště asi netřeba prozrazovat. I když zde leží před čtenářem jistý morální imperativ, Svěrák své hrdiny jednoznačně neodsuzuje. Naopak přistupuje k nim s pochopením a jistou dávkou shovívavosti. Nechává pak jenom na čtenáři, jestli i on vezme jeho postavy na milost.

Ne každá povídka je však jenom o lidských slabostech. Občas zde zaznívají i výkřiky vzdoru a vnitřní síly jako třeba v povídce Ivanka a Lenin. Chystají se oslavy 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a hlavní hrdina Ivanka Jandová vybere k recitaci báseň Josefa Hory Ivan a Lenin. Některé pasáže básně se ovšem kulturním referentům strany při generálce nelíbí, a tak jí navrhují změny v textu. Ivanka tak stojí před otázkou, zda se zpronevěřit svým zásadám, které vštěpuje i svým žákům po dlouhá léta, nebo neuposlechnout přání strany.

Na všech povídkách je znát autorovo češtinářské vzdělání. S jazykem si Svěrák skutečně rozumí, takže se jeho povídky čtou velice příjemně. Nikde nic neskřípe a je poznat, že každé slovo má v textu své místo. Když k tomu přidáte velmi jemný cit autora pro místy až tragikomické situace, je vám jasné, že před vámi leží kniha, která rozhodně stojí za pozornost. Povídky Zdeňka Svěráka zkrátka nespoléhají jen na známé jméno na přebalu.

 

SVĚRÁK Z. Povídky. Praha: FRAGMENT, 2008.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA