Jdi na obsah Jdi na menu
 


Quo vadis, češtino?

6. 4. 2011

 „Jazyk je živý organismus, kterému se nedá poroučet.“ – prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. (citováno podle rozhovoru Davida Povolného s prof. Krčmovou uveřejněném na stránkách Masarykovy univerzity v Brně a dostupném online: http://info.muni.cz/txt/0208/18.html)

Dovolím si citát profesorky Krčmové rozšířit: „...a přesto se v každé době najde někdo, kdo by mu poroučet chtěl.“ V posledních letech se objevují názory, že současná struktura češtiny je špatná, nevyhovující a zastaralá, a proto je nutné ji změnit. To, v co se nám čeština vyvinula – tedy v útvar, který je diferencován na spisovnou (spisovnou v užším slova smyslu a hovorou) a nespisovnou (nářeční, nadnářeční, slang, argot atd.) část, – nám už prý nestačí. Naštěstí ti samí lidé přišli se spásným nápadem, jak češtinu od tohoto problému uchránit – stačí zavést „jazykový standard“. Ten naše problémy vyřeší. A jaké že problémy, které je potřeba řešit, s češtinou máme? Nemluvíme spisovně. Po dvou stech letech od doby, kdy byla zavedena spisovná čeština jakožto nejprestižnější útvar národního jazyka a kodifikovaný způsob komunikace na území Čech, Moravy a části Slezska, si někteří lingvisté všimli, že většina z nás tímto útvarem nemluví, ba co víc v soukromém psaném projevu jím ani nepíše. To ovšem platí od doby, kdy spisovný jazyk vznikl.

To, že v hospodě u piva nemluvíme spisovně, nikdy nikomu nevadilo. Až doteď. Chápu motivaci Petra Sgalla, kterému by standard velmi výrazně usnadnil práci při matematických modelech češtiny, protože standard by z jeho pohledu přinesl výraznou unifikaci a omezení výjimek (v rozhovoru pro Českou televizi 22. 3. 2005 mimo jiné prohlásil, že opozice i/y je přežitek, který by se měl zrušit). U ostatních zastánců nové normy, která by určovala (pardon popisovala), jak mluvit v neoficiální komunikaci, mi jejich motivace uniká. Ovšem je nutné si uvědomit, že pokusy o  zavádění pravidel pro jakékoliv neoficiální činnosti lidí jsou vlastní spíše totalitnímu zřízení, nikoli demokratickému vývoji.

Připusťme ovšem na chvíli, že bychom podobný jazykový standard skutečně zavedli. Jak by měl vypadat? Tak předně by neměl obsahovat knižní výrazy (ať už lexikálního, morfologického nebo fonetického charakteru). Ty přece nikdo nepoužívá, a proto nejsou standardní. Zároveň by v něm neměla být ani většina výrazů spisovných (protože podle zastánců jazykového standardu přece „spisovnou češtinou nikdo nemluví“. Tento fakt se opírá nejčastěji o poznatky pomezní lingvistické disciplíny, tzv. lingvististické dojmologie nebo naopak o zcela nekritické vyvozování závěrů z nereprezentativního vzorku češtiny jménem Český národní korpus). Současné spisovné tvary by tak patrně přešly k tvarům knižním a společně tvořily jakousi vysokou stylovou vrstvu, přičemž by ale bylo nutné najít jí adekvátní pojmenování, protože označení „spisovná vrstva“ by si neslo konotace spojované se současným stavem, což by zcela jistě nebylo v pořádku a označení „vysoká vrstva“ by zase neslo konotace o její hierarchické nadřazenosti standardu, s čímž by jistě lingvisté volající po standardní češtině nesouhlasili. Už tedy víme, co by ve standardní podobě češtiny nebylo. V jazyce nám ovšem podobná definice negací nestačí, takže které prostředky češtiny by byly standardní? Základem by byly prvky obecné češtiny již dříve uznány za hovorové (např. můžu, děkujou, obejmutí, nemoce). Tento základ by byl rozšířen o prvky na pomezí horové a obecné češtiny (např. bysme, s lidma, děvčata běhaly) a o prvky „nestandardní ale rozšířené v běžné mluvě na velké části území“ (Čermák, Sgall, Vybíral Od školské spisovnosti ke standardní češtině. Slovo a slovesnost, 2006, 66, s. 103–112), jinými slovy o další prvky obecněčeské jako například „dobrý sportovci, velkej, velkýho, krásný města, von, vod, voba, voko, volej“ (ovšem vobraz, vobleva a vobléhání už by patřily k nestandardním. Tedy volej ano, vobraz ne). Neobviňujme ovšem propagátory jazykového standardu z pokusů o standardizování jejich vlastního úzu. Nabízená slova skutečně mohou mít ze všech možných variant největší zastoupení v korpusu (nechme stranou, že je to tím, že nemáme moravský mluvený korpus) a nejspíše budou mít i největší zastoupení mezi všemi mluvčími (tady zase nechme stranou prostý fakt, který přiznává i jeden z propagátorů standardu Josef Vybíral, a to sice, že „Čechů je více než Moravanů“ (P. Vybíral 22. 3. 2005 v Událostech, komentářích České televize )). Lingvistům, kteří prosazují standard jde přece o deskriptivní model, takže k jazyku nepřistupují s žádnými předsudky a hrají podle pravidla „padni komu padni“. Alespoň se snaží, aby to tak vypadalo. A skutečnost? Je zarážející, že prosazují za standardní promluvy typu: „Šel bysem tam s voběma lidma,“ což je zcela jistě věta, kterou většina uživatelů nebude volit jako vhodnou pro komunikaci například na úřadě, ale jsou zásadně proti tomu, aby se do standardu dostaly rozšířené tvary, které hodnotí jako hyperkorektní. Nejtypičtějším příkladem takovéhoto rozšířeného jevu je tvar číslovky dva v instrumentálu – dvěmi (přičemž ale prosazují tvar bysme, který může být vnímán jako vyslovovaná hyperkoretní podoba kondicionálu psaného „by jsme“). Standardní forma češtiny (tedy ta bezpříznaková, hodící se pro komunikaci nejen mezi sebou, ale například také v médiích) by tak podle některých měla být v zásadě kodifikovanou verzí obecné češtiny „závaznou“ (v uvozovkách proto, že se bude jednat o pravidla, ovšem nutnost kodifikace standardu jeho předkladatelé odůvodňují právě tím, že je potřeba se pravidel zbavit ) i pro území, na kterém jsou doposud tyto jevy pociťovány jako cizí a příznakové. Sgall odmítá spisovnou češtinu s tím, že je nepřípustné podřizovat se jakémukoliv jazykovému diktátu. Sám ovšem z pozice síly (Čechů je přece víc než Moravanů) jiný jazykový diktát prosazuje. Ti o něco rozumněji smýšlející obhájci standardu chtějí standard postavit čistě na výsledcích z Českého národního korpusu. Nutno ovšem na tomto místě podotknout, že v takovém případě si na jejich standard budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Jakkoliv totiž vypadá korpus jako obrovský soubor promluv, z hlediska množství produkovaných výpovědí se jedná jen o velmi malý vzorek, do něhož jsou navíc zařazovány jen vybrané promluvy. Z hlediska jeho stavby tedy nelze mluvit o reprezentativním vzorku. V psaných korpusech nám zcela chybí neformální psaný styk a administrativa. Naopak celých 40 % představuje beletrie, která s jazykem pracuje jako s jistou estetickou kvalitou a platí tak pro ni poněkud jiná pravidla. Mluvené korpusy pak sice odpovídají sociolingvistickým požadavkům, ovšem jedná se pouze o promluvy neformální a navíc jej lze využít jen pro práci dialektologického charakteru – máme totiž pouze mluvený korpus Brna, Prahy a Čech, citelně chybí mluvený korpus Moravy. Dokud nebude k dispozici právě moravský mluvený korpus, jakékoliv úvahy o standardu založeném na celorepublikovém úzu vyčteném z ČNK postrádají smysl.

Máme tedy opustit koncept standardní a nestandardní podoby češtiny? Argumentem pro snahy o jeho zavedení se pro jeho obhájce stalo také to, že systém založený na opozici standard x substandard funguje v mnoha západních zemích. Ovšem i tam platí, že v neformální komunikaci není problémem využívání substandardní formy a naopak že v užívání standardní formy mluvčí chybují. Že to zní povědomě? Možná proto, že pokud bychom spojení „standard language“ překládali jako „spisovná čeština“ a „substandard language“ jako „nespisovná čeština“, zjistíme, že je v jiných jazycích situace velmi podobná situaci naší. Snad jen s tím s rozdílem, že v jiných jazycích platí větší tolerance k substandardním prvkům jazyka v oficiální komunikaci, pokud tvoří specifický idiolekt mluvčího.

Co tedy s češtinou? Nechme ji dál kráčet po cestě, po které se vydala (byť za notného přispění národních obrozenců) na konci 18. století. Nepanikařme z toho, že nemluvíme za všech okolností podle pravidel (ať už spisovnosti nebo standardnosti), a nesnažme se vytvářet pravidla tak, aby je všichni splňovali a někdo si náhodou nepřipadal společensky znevýhodněn. Buďme naopak rádi za bohatou stylovou rozrůzněnost češtiny, která nám dovoluje konkrétní myšlenku vyjádřit mnoha různými způsoby a přidat tak pomocí formy této myšlence další jemné sémantické nuance.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář